Zavidim ... ale hezky

Krasne :-) ... Je krasne byt zamilovana ... a hned dvakrat!  Asi zavidim, ale tak hezky :-)

Re: Zavidim ... ale hezky

Dík, a "zavidím, ale hezky" jsem si přeložila jako "přeji ti to" ... a i Tebe jsem dnes moc ráda viděla :-)

Krásně vyjmenováno

............

Re: Krásně vyjmenováno

Dík! A moc ráda jsem Tě dneska viděla!

Bylo by to tam skoro bezvadné

kdyby tam nebylo tolik tech prazáku.

Re: Bylo by to tam skoro bezvadné

:) Jo jo, klasika! I když musím říct, že těm po generace domácím trochu závidím, mají tu Prahu nejen kolem sebe, ale i v sobě.

I nochajnmál je to šťastné...

Taky jsem žil nějaký čas v Praze. Teda v starém řadovém domečku se zahrádkou na Stříš/žkově... A přišel tak nejspíš o celoživotní milenku, kterou jsem platonicky miloval od třinácti a do té doby jsme se nepravidelně potkávali....

Nějak jsem tehdy neměl čas přemýšlet o mém vztahu k Praze...

Ale včera v noci jsem si pustil CD od kamarádky a Vladimíra Merty a po létech zase slyšel Prahu magickou....

Re: I nochajnmál je to šťastné...

To zní jako příjemný nedělní večer, ať máte brzy zase podobný!

Pěkně ...

... jste se té metropoli vyznala ... rád jsem si to přečetl, minulý týden jsem se tím městem, po dlouhé době, též prošel

Báseň nebo kýč ... ono je to špatně rozpoznatelné / určitelné ... pro jednoho tak, pro druhého jinak ... je to spíše o člověku, o čtenáři - poezie nebo kýč ...

Re: Pěkně ...

Dík, Richarde. Zrovna tuhle bych asi spíš bránila, ale jinak nařknutí z kýčovitosti beru, napsala jsem dost kýčů, které se nelíbí ani mně. Kouzlo a riziko blogu - házíme tam věci bez rozmyslu :)

Báseň to není určitě, ale kýč jak bič ano.

Mám takový pocit, že autorka píše "poezii" pro pár přicmrndávačů a známých, kteří chválí vždycky

Re: Báseň to není určitě, ale kýč jak bič ano.

Máte v té druhé věci dojem nesprávný, v té prvé věci se nepřu. Poslužte si i příště.

Synchronní mosty...

Já o tomhle procesu sžívání se nedávno mluvil k asi dvěma stovkám kamarádů a přátel jedné šťastné mladé dívky: Místo kde prožijeme kus života nám dá "kameny" pilířů našich mostů, po kterých stoupáme a rozhlížíme se kolem. Čas od času pak seskočíme jinam a začneme s kvádrů dalších "rodných" měst a míst stavět pilíř druhý, třetí,.... , jeden gotický, jiný antický, jeden inspirovaný Chagallem, jiný Escherem,...a poslední třeba krutě funkcionalistický.

Doufáme, že se spojí a někde uprostřed klenutí mezi nimi že najdeme naše "pravé" místo, jeho pravdu a rozhled,

Jenže jen na kamenech, kvádrech, nosnících, pylonech a jak se ty všechny prvky jmenují se nedá žít.

Musíme na nich najít lidi. Napřed třeba jednoho člověka a pak další, kteří nám pomůžou pochopit Prahu, Příbram, Brno, Zlín, Chicago, Pittsburgh, Albertu, Palmerston North i třeba stanici v Antarktidě. To sdílení a chápání je pojítkem, tmelem,  prstí spojující kvádry. Jenom tam, do té prsti lidských vztahů totiž můžeme zapustit kořeny.

Re: Synchronní mosty...

oprava ... z kvádrů dalších...

No nevím,

pod pojmem báseň si představuji něco jiného. Ale když se to někomu líbí........

Re: No nevím,

Klidně si přiznejme, že by se Vám to nelíbilo, ani kdyby to nikdo nenazval básní, ani kdyby to byla třeba "patetizovaná próza" :)

Narodil jsem se v Praze pod Vyšehradem u Vltavy, ale veršíky

o Praze jsem zatím nenapsal. To musí mít opravdu člověk vnitřní přetlak, aby něco takového napsal. Moc pěkné Andreo, i když neznám místa s pískem na vltavských nábřežích. Karma

Re: Narodil jsem se v Praze pod Vyšehradem u Vltavy, ale veršíky

Mirku, pravda, on je to spíš takový jemňounký štěrk, ale vyhodnotila jsem to jako bližší písku než kamínkům, tu výplň mezi dlaždicemi, která se při běhu mění ve výplň vzorku podrážky mých tenisek.

Re: Příbram?

Přijedu, zamiluji se a i o Příbrami napíši! :-)