Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

O systému (Téměř optimisticky)

Strávila jsem nedávno několik hodin na pracovišti úřadu, který se kdysi jmenoval Cizinecká policie a pak ho přejmenovali na Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky, oddělení pobytu cizinců, 

čímž transformovali můj domácký pocit občanky bývalého Československa na pocit exotické cizinky, migrující světem a hledající azylové spočinutí. Daleko jsem nedomigrovala, teda! Ani k tomu moři ne. Ale zase úternímu výletu až za Divokou Šárku se závěrečnou túrou s doptáváním se místních starých pánů na cestu určité přesahy k migraci přiznat mohu.

Postávala jsem v prostorné, úhledné hale úřadu, posedávala, odcházela ven a přicházela zpátky, zkontrolovat, jestli na světelné tabuli nesvítí mé číslo, procházela se po hale i venku, v rámci jednoho kolečka kolem budovy nakoupila v drogerii a u druhého v potravinách, četla jsem, psala a pila espresso odpovídající veřejně-úřední chuti, ne dobré, ale důstojné, ta čerstvě mletá pressa ani z automatu nejsou úplně k nepití.

Čekala jsem a s dojatím žasla, jak vše funguje. Lidé si sedali na modré plastové židle, pak způsobně a trpělivě čekali, čekali a čekali, a pak vstávali a v souzvuku s rychle se měnícími pořadovými čísly na světelných tabulích se rozdělovali do těch správných dveří a k těm správným přepážkám. Masa zformátovaná tak, aby vše fungovalo plynule, kompatibilně se systémem státní správy, energeticky úsporně a hlavně šetrně k člověku. A také fungovalo, jakby ne, kdo by vzdoroval systému, díky němuž nikdo nikoho nepředbíhá, nikdo na nikoho nezvyšuje hlas a úředníci si šetří energii na rychlé vyřízení žádostí.

Dívala jsem se na ten prostor plný lidí různých národností z celého světa, které na toto místo svedl jenom ten jediný společný fakt, že se rozhodli žít na Praze I., a viděla jsem živou lidskou hmotu, harmonicky proudící, přelévající se podle povelů technologických vymožeností. A za tou elektronikou jsem také viděla lidi, téměř jakoby tam byli i oni, koumáci, programátoři, znalci systémů, technici a instalatéři. Jsou v tom systému s námi, jen už dnes nemusí být osobně přítomni ve stejném prostoru a čase.
Všechno v té šedé, nezáživné budově ze sádrokartonu mělo lidský rozměr, i ta elektronika, i ta čísla, i to normalizované kafe z automatu, i to placení mobily místo peněz (nikdy jsem tu vymoženost nevyzkoušela a snad ani nebudu nucena, líbí se mi mít mobil čistě jen jako telefon, ale samozřejmost, s jakou s tou aplikací zacházejí jiní lidé, mi přijde krásná), i to poslušné pochodování na určená místa mělo lidský rozměr. Ano, toto jsme my, toto je náš svět, celé to úřední mraveniště je zmenšeninou naší společnosti.

A ještě něco bylo na tom zážitku fascinující a dojemné zároveň. Ten harmonický obraz světa, v němž technika stále ještě víc pomáhá než škodí, v němž nám velí technologie, ale těm technologiím velí lidé tak, aby to bylo ku prospěchu (a občas také nevelí nikdo, prostě se to zdravě vymkne, jako když v nedaleké drogerii přestane fungovat síť a musíte zaplatit hotovostí, systém, nesystém, nebo když přese všechnu elektroniku jedna řada přeci jen potřebná je, ta u okénka Informace), světa, v němž lidé jsou poslušní tak, aby jim bylo lépe, ale ne ještě tak, aby jim bylo hůře, světa, v němž myslíme stále méně a spoustu toho děláme automaticky a bez námahy a bez odporu a konfliktů, ale stále ještě myslíme a namáháme se a cítíme a protestujeme dost na to, abychom si mohli říkat lidé a ne stroje... ta harmonie mraveniště ve mně evokovala pocit křehkého rozhraní. Pocit existence na tenké hranici mezi dobrým a špatným, mezi hezkým a nehezkým, živým a neživým, lidským a nelidským. 

Jsem optimista, věřím v člověka a dobro a nemám katastrofické představy o budoucnosti světa (nebo ty katastrofické naivně nevnímám jako katastrofy) - přesto tam ta emoce byla:

Žijeme, ve středu Evropy, na začátku 21. století, ve skvělém světě, ve skvělé době, ne že ne. Jen si to, prosím, prosím, uhlídejme v tomto stavu co nejdéle. Lépe už moc nebude a hůře být může.
.
.

Autor: Andrea Platznerová | pátek 23.6.2023 18:31 | karma článku: 11,80 | přečteno: 394x
  • Další články autora

Andrea Platznerová

dnes

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .(prvního července dva tisíce dvacet tři, začaly prázdniny, z Václavského náměstí zmizela čeština, nenašla jsem obchod, který jsem hledala, našla jsem ale důležitější věci, a nejen věci)

1.7.2023 v 22:39 | Karma: 13,09 | Přečteno: 431x | Diskuse| Poezie a próza

Andrea Platznerová

S05 E01

sedmdvacátého června dva tisíce dvacet tři, sbaleno, uklizeno, po padesátce se stěhuji poprvé . (život je změna)

28.6.2023 v 6:48 | Karma: 9,72 | Přečteno: 362x | Diskuse| Poezie a próza

Andrea Platznerová

jarooooooo!

. (aspoň máme jarně uklizeno ... . aspoň máme . . jarně uklizeno ... aspoň máme jarně uklizeno. . . . . v hlavách) . . . . .

2.3.2017 v 9:39 | Karma: 9,63 | Přečteno: 460x | Diskuse| Poezie a próza

Andrea Platznerová

"Jak se máte, krásná paní?"

(Na jaře budiž pánům z parků odpuštěno) . . . . . . . . . . ......................................

2.5.2016 v 11:05 | Karma: 17,73 | Přečteno: 847x | Diskuse| Poezie a próza

Andrea Platznerová

protože radost

. . . (zase v pohybu) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

21.3.2016 v 9:19 | Karma: 17,25 | Přečteno: 497x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Neapol zasáhlo zemětřesení o síle 3,9. Ohnisko se nacházelo na svahu sopky Vesuv

27. dubna 2024  9:52

Oblast kolem sopky Vesuv nedaleko jihoitalské Neapole v sobotu ráno zasáhlo zemětřesení o síle 3,9....

Veřejnoprávní média by neměla mít zisk z reklamy, zní z Asociace komerčních televizí

27. dubna 2024  9:41

Mediální manažerka Klára Brachtlová už rok stojí v čele Asociace komerčních televizí (AKTV). Tu...

Bystroň tvrdí, že balíčky od Ruska nedostal. Stěžuje si, že se stal obětí kampaně

27. dubna 2024  9:12,  aktualizováno  9:25

Poslanec Alternativy pro Německo (AfD) Petr Bystroň se ohradil proti článku magazínu Der Spiegel,...

Kanada přispěje české iniciativě na dělostřeleckou munici. Přidá i na drony

27. dubna 2024  8:55

Kanada poskytne další peníze na ukrajinskou výrobu dronů a na českou iniciativu, jejímž cílem je...

Svatý grál na suchou kůží na nohou. Přečtěte si, co vám pomůže!
Svatý grál na suchou kůží na nohou. Přečtěte si, co vám pomůže!

30 uživatelů eMimina mělo možnost otestovat krém na nohy od Manufaktury z kolekce Louka. Pomohl vám na suchou a hrubou pokožku chodidel? Přečtěte...

  • Počet článků 978
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 853x
Před lety jsem sem napsala: Nejezdím na výlety, rovnou se stěhuji. Stále to platí. Cestovat budu, až budu stará :-)