dnes

   (blízko k obloze)   .                                                         .                                                                    .                                              . 

Veronika Manukjan

šly jsme Staroměstským náměstím
tedy - šly je silné slovo
byly jsme
pod nekonečnou oblohou
uprostřed pražského středověku
malá ona
a
já s mým náručím
u koňů jsme dělaly pusou podkovové klapityklap
("mami, koníci!" "ano, koníci, miláčku"
ještě to neumíme slovy)
kousek od nás tři upocení kováři prozpěvovali cosi keltského
u Mikuláše už spala
s hlavičkou opřenou tam
kde asi slyší moje srdce
a najednou mě Praha objala svými průčelími
a obloha se posunula níž
a já jsem věděla
že jsem teď a tady
s ní
pro ni
správně