Ráno se probudím
v poloprázdné posteli
a chybí mi tvé teplo
Celou cestou do práce
myslím na dotýkání
Každá buňka mé pusy
žízní po tvém polibku
Každá buňka mé kůže
touží po dotyku té tvé
V parku mezi stromy
cítím tvůj horký dech
tam
i tam
i tam
Všude
Přejdu přes silnici
a na protější straně
na mě čekají tvé pevně něžné ruce
Cestou do třetího patra
cítím tvé rty a tvůj jazyk tak živě
že raději uhýbám pohledem
před očima lidí
kteří věří
že už od probuzení
myslím na jejich nemoci
Odemknu dveře pracovny
naposledy se nepracovně usměji
představě nesterilního dotyku kůží a sliznic
a odložím barevné pocity
spolu se svým barevným oblečením
do bílé skříně
Otevřu okno
a chvíli si vychutnávám
alespoň dotyk chladného vzduchu
na teplé kůži
Pak si obleču čisté bílé kalhoty
čistou bílou halenku
a čistý bílý plásť
a ta záplava bílé
na několik hodin
vygumuje
všechny mé nenasycené potřeby
touhy
pocity
a představy
Už chápeš
proč lékaři chodí v bílém?